Když jste s někým delší dobu..okolo několika let.. je těžké se s tím rozloučit. Někdy to příjde z ničehož nic. Najednou se místo každodenního vídání stane vídaní jen jednou za měsíc..když se nevídáte ve škole apod. Pak je to horší. Bolí nás to v každém případě..Ale každým krokem vpřed se posouváme dál...
Časem zjistíme, že nám to bylo vlastně přínosem a že už bysme to vůbec nechtěli zpět. Najednou si ale nás milovaný chlapeček uvědomí co ztratil a pak se snaží vás dostat zpět. Jak to tak většinou bývá.. ale vy už ho nechcete. Máte jiného a jste šťastná. A on je ten co se teď trápí. Né vždy to tak bývá, ale mě se to stalo.
Ten můj milovaný chlapeček toho dodnes lituje. Sám to ale pokazil a já zjistila, že tohle už nechci. Nikdy bych to nechtěla vrátit, ať jsem ho milovala sebevíc, tak už to prostě nejde. Časem se každý odmiluje, pak vidíte věci jinak..
Malá rada na závěr: Pro kluky -
kluci, než začnete blbnout, měli byste si uvědomit o co byste tím přišli. Většina z vás si to uvědomí až potom...pak už je pozdě..:(
Good night :*
Žádné komentáře:
Okomentovat